Minulý týden jsem byl na přednášce o kleptomanii. Hodně jsem si z ní odnesl.

Velikonoční koledníci jsou jako balík od České pošty.
Víte, že mají dorazit, ale netušíte kdy a v jakém stavu.

Pokud bude Bureš sedět s Řepkou, mohl by na něj brát dotace

Proč se Ostravák otrávil jídlem?
Bo loňské špagety, pyčo!

„Maminko, jak jsem se narodila?“
„Jednou nám s tatínkem bylo moc hezky, tak jsme se rozhodli, že spolu zasadíme malé semínko. Tatínek ho dal pěkně do hlíny a já se o něj starala a oba jsme chtěli, aby z něj jednou vyrostla velká zdravá kytička. A tak se stalo, že jsme jednoho dne uviděli malý lístek a pak další a další a za pár měsíců to byla velká rostlinka, která nám dělala velkou radost. A když to bylo devět měsíců, nastal čas. S tátou jsme ji otrhali, usušili, smotli brčko a zhulili se tak, že jsme při mrdání zapomněli na kondom.“

Dnes v noci bylo ze schodiště ukradeno zábradlí.
Policie se nemá čeho chytit

Dva největší problémy současnosti by vyřešilo, pokud bychom kůrovce naučili žrát řepku.

root@localhost: su kokot

Babiš, Brabec a Schillerová přijdou do lesa s armádou fotografů v naleštěných polobotkách, potkají kůrovce, kůrovec se na ně podívá a říká: ,,Co je to za škůdce?“.

Kdo se směje šéfovi, ten se směje naposled.

Husovi to fakt pálilo, ale jeho názory byly tehdy dost na hranici.

Kolega si nedávno pořídil multifekální brýle.
Hovno přes ně vidí.

Šéf: Jestlipak víte, proč jsem si vás sem pozval?
Já: Tuším. Omylem jsem vám poslal dickpic. Omlouvám se.
Šéf: Omylem…? Tak… Tak to můžete jít.

Když se sekají končetiny, máš na krádeže jen 5 pokusů.
A poslední tři jsou na kamerách docela prdel.

Problém politických vtipů tkví v tom, že bývají až příliš často zvoleni.

V rámci prevence povodní je do řek v celém státě přidáván ve stopovém množství výtažek z Babiše.
Řeka se pak drží koryta za každou cenu…

Král měl sedm vlků a těm předhazoval každého poddaného, který ho rozčílil. Jednoho dne mu sluha, odsouzený k roztrhání kvůli malichernosti, namítl: „Ochotně jsem ti sloužil sedm let a takhle se mi odvděčíš? Dopřej mi prosím ještě týden života.“ Král souhlasil.
Sluha ihned zamířil za hlídačem vlků a nabídl mu svoji pomoc. Týden vlky krmil, čistil jim výběh, hrál si s nimi. Po týdnu nastal čas trestu a sluha byl před zraky veřejnosti slavnostně vhozen mezi vlky. K úžasu obecenstva ho ale nezačali trhat, naopak ho přátelsky oblizovali.
„Co se to s nimi stalo?!“, podivil se král a dal si sluhu zavolat, ať mu to vysvětlí..
„Sloužil jsem vlkům sedm dní a oni si mé služby pamatují – zatímco tobě jsem sloužil sedm let a na všechno zapomeneš po jedné chybě!“ vysvětlil sluha.
Král se dlouze zamyslel. Uvědomil si svoji chybu. A pořídil si sedm krokodýlů.