Archiv štítku: Humor

Humor

Pár vtipů 15

Napsat komentář

Vážení, byl jsem svědkem situace, kdy vulgarizmus nepřekážel.
Byl jsem v autobusu, kde byla i jedna cca 16-ka???.
Měla na tváři silnou vrstvu makeupu.
Nastoupil chlapec, taky v jejím věku a po zkoumavém pohledu na její tvářprohlásil:
„Paštika patří na chleba a ne na xicht …“.
Nastalo hrobové ticho. Všichni jsme byli zvědaví, jak a jestli vůbecdívka odpoví anebo jestli se rozpláče.
Neuběhlo ani 5 sekund, když prohlásila: „A čurák patří do píči a ne doautobusu …“.

„Pane doktore, můj muž má nějakou divnou nemoc, mohl byste ho vyšetřit?“
Doktor manžela vyšetří a povídá: „Máte pravdu, paní, má kvadratickounemoc.“
„A jaká to je?“ „Má chuť na druhou.“

V Brně otevřeli nový pivovar. Poslali vzorek nového piva do Prahy na chuťové zhodnocení a rozbor.
Za dva týdny přijde rozbor z Prahy s tímtoobsahem. „Vaše kobyla je zdravá“.

Firma Heckler & Koch přichází na trh s univerzálním kapesním oboustranným překladačem romštiny. Zařízení pracuje s 250 tisíci výrazy a dvěma miliony slovních spojení. Ráže klasických 9mm.

Fero Taraba stojí v izbe, nohavice má stiahnuté, vtáka má položeného na horúcom radiátore a číta učebnicu fyziky. Prekvapí ho kamarát Mišo a pýta sa:
– Ferko, čo to vyvádzaš?
– Ale, tu vo fyzike som čítal, že teplom sa veci rozťahujú a chladom sťahujú. Tak to chceme s Markou vyskúšať. – odvetil Fero.
– A kdeže máš manželku?
– … nó… tá je zatvorená v chladničke.

Nepříjemný kouř z cigaret zmizí, když v místnosti zapálíme láhve od dobré vody.

Skvrny ze zašpiněných koberců nejlépe odstraníme nožem.

Přílišného hluku z ledničky se zbavíme vytáhneme-li ji ze zásuvky.

Sníh z chodníků před domem nejlépe odstraníme, když počkáme do jara.

Rýh na poškrábaných brýlích se zbavíme použitím navlhčeného smirkového papíru.

Bolavá záda potřeme pukavcema, pro samý smrad bolest vůbec nebudeme cítit.

Při bolesti zubů kloktáme Savo, zuby brzy vypadají a nebolí.

Nepříjemný česnekový zápach z úst zaženeme následnou konzumací syrečků s rumem.

Šoku z vysokého účtu v restauraci předejdeme zpitím do němoty.

Zabouchneme-li si v bytě klíče od dveří, tak jsme v pr*eli.

Sedi dva chlapi v hospode, popijeji pivo, prokladaji to koralkama.
Jeden je stale smutnejsi a smutnejsi.
Tak se ho jeho partak zepta:
„Franto, co je s tebou?“
A Franta odpovi:
„Ale, kdyz prijdu domu zase takhle ozralej, tak me manzelka nepusti domu a necha me spat na chodbe….. takova ostuda…“
A kumpan mu poradi:
„To ja mam na tohle skvelej trik. Kdyz prijdu domu, tak zaskrabu prstama
na dvere a rikam misicko, pust me domu….
Ale pred tim se vysvliknu do naha a jak ta moje otevre dvere, tak ty saty hodim dovnitr….a nahyho me na chodbe nenecha, tak me pusti domu“.
A Franta, ze to urcite vyzkousi. A vesele popijeji dal.
Potkaji se po tydnu v hospode a kumpan se pta Franty:
„Tak co? Jak jsi dopadl minulej tejden? Vyzkousel jsi to?“
Franta:
„Jo, vyzkousel… prisel jsem pred dvere, svlikl se do naha, zaskrabal
jsem na dvere, rekl jsem jen misicko… dvere se hned otevrely, tak jsem dovnitr hodil saty a najednou slysim:
Ukoncete nastup a vystup, dvere se zaviraji a barak mi zmizel v tunelu…“

Dřevorubec přide při neštěstí o ruku.
Lékaři mu řekli, že je tu šance nasadit mu umělou ruku ovládanou hlasem.
Ruka má být stejně dobrá a možná i silnější, než živá.
Dřevorubec ruku přijme. Následující den jde na záchod:
„Rozepnut!“
„ZZZZZZZZZ“
„Podržet!“
„……………“
„Protřepat!“
„Plesk, plesk, plesk…“
„AAAAAU! Nechceš mi ho náhodou urvat?“
„Krach…“
„AAAAAAAAAA !!! Do řitiiiiiii !“
„Šup…“
„Ouuuuuu !!! Do hajzluuuuu !“
„Plesk…“

Sněhurka přijde do opuštěné chaloupky a tam vidí: sedm mističek s kaší.
Postupně všechny ochutná a až teprve tu sedmou sní.
Přijde do ložnice, všechny postýlky vyzkouší a až teprve v sedmé usne. Zanedlouho přijdou
trpaslíci.
První řekne: „Mně někdo ochutnával moji kaši.“ „Mně taky,“ řekne další „A mně ji někdo sněd.“ řekne ten sedmý.
Přijdou do ložnice a první řekne: „Měkdo mi ležel v mé postýlce.“ „Mně taky,“ „Mně taky“
řeknou ostatní trpaslíci.
Jenom sedmý říká: „Tak kluci, zhasnout a jde se spát.“

Mladík na malém městě přijde jednom domů v dobré náladě a hrdě oznamuje tatínkovi, že se seznámil s jednou moc fajn slečnou a vypadá to na vážnou známost.
Je to prý pekařova dcera. Tatínek si ho vezme stranou a říká: „Víš, synku, musím ti něco říct. Žiju s tvojí mámou už třicet let, máme se rádi, rozumíme si, ale je tu jedna věc. Tvoje maminka nikdy
nebyla moc na záležitosti kolem sexu, a tak jsem si já občas dopřával něco bokem. A to je právě ten problém – víš, pekařova Jana, to je vlastně moje dcera, takže si ji vzít nemůžeš.“
Synek z toho tedy radost neměl, ale vzal to na vědomí. Když o půl roku později přivedl domů na oběd Marii z drogistovy rodiny, tatínek si jej opět vzal stranou a vysvětlil mu, že i tahle slečna je vlastně jeho sestra.
Když se to další rok stalo znovu, synek celý nešťastný zašel za maminkou a svěřuje se:
„Maminko, to je hrozné, pokaždé, když se seznámím s nějakou dívkou, mi otec řekne, že je to vlastně jeho nemanželská dcera a tedy moje sestra.
Co mám dělat?“ „Synku, vůbec se nenech rozčílit tím, co tatínek říká. On totiž ve skutečnosti není tvůj otec.“

Sedia v krčme japonec, američan, angličan, francúz a slovák.
Japonec pľuvne na američana a ten mu hovorí:
– To si posral, ideme von!
Zvonku je počuť bum, prásk, tresk, vráti sa japonec a vraví:
– To bolo karate. Od nás.
Japonec pľuvne na angličana a ten vraví:
– To si posral, ideme von !
Zvonku počuť bum, rach, tresk, vráti sa japonec:
– To bolo kendo. Tiež od nás.
Potom zapľuje na francúza a idú von. Zvonku zasa počuť: bum, bác, prásk,
vráti sa japonec a hovorí:
– To bolo džudo. Tiež od nás.
Keď zapľuje na slováka, ten hovorí:
– To si posral, ideme von.
Zvonku počuť jedine tresk! Vráti sa slovák a hovorí:
– To bol hever z Mazdy. Tiež od nich.

Hodina chemie… ucitelka da ziakom navod na vyrobu zmesi a po chvili kontroluje:
„Janko, ukaz, akej farby je tvoj roztok?“
-Cerveny.
„Vyborne, jednotka. Marienka, ukaz tvoj?“
-Moj je oranzovy.
„No, to nie je celkom dobre, dvojka. Moricko, tvoj je aky?“
-Cierny!
„To je zle. Za 5. Trieda, k zemi!!!

Pápež je na návšteve v jednej krajine. Práve prechádza aj so sprievodom centrom hlavného mesta, kde ho vítajú davy ľudí. Odrazu sa davom začne predierať blondína. Postupne sa prederie až k sprievodu a dostane sa až k pápežovi. Ten sa k nej nakloní a pýta sa:
„Čo chceš, dcéra moja?“
A blondína na to:
„Jednu malú vanielkovú, poprosím“…

Dědečku, co tady tak sedíte venku a bez kalhot?“
„No, včera jsem tady seděl bez košile a ztuhla mi páteř…..“

Telefonát mezi Moskvou a Washingtonem.
Dotaz z Washingtonu:
„Za jak dlouho si u vás průměrný dělník vydělá na automobil ?“
Odpověď:
„A vy zase mlátíte černochy.“

Žena na smrtelné posteli, manžel klečí u lůžka a drží ji za ruku a tiše pláče. Ženiny bledé rty se pohnou:
„Drahý, musím…“
„Drahá, nic neříkej.“
„Drahý, musím ti něco říct. Musím se přiznat.“
„Drahá, nic neříkej. Není se k čemu přiznávat. Všechno je v pořádku.“
„Ne, není. Musím zemřít s klidem v duši. Musím se přiznat, drahý, byla jsem ti nevěrná.“
Manžel ji pohladil.
„Drahá, netrap se tím. Vím o tom všecho. Proč myslíš, že bych tě jinak otrávil?“

Chlápkovi na poslední chvíli zrušili služební cestu a tak zůstal doma se svojí nervózní ženou. Kolem půlnoci zazvoní telefon, tak ho chlápek zvedne a zamumlá obvyklé ‚Haló‘. Pak vyvalí oči:
„Cože? Tady? Uprostřed hnědouhlený pánve?!?“
Pak zavěsil a manželka, která se mezitím vzbudila, se ptá, kdo to byl.
„Ale, nějakej trouba, co chtěl vědět, jestli je čistej vzduch.“

Děti dostaly domácí úkol na téma:
Moje cesta do školy.
Janička:
„Jdu do školy parkem, potom přejdu ulici…“
Ostatní děti napsaly podobné věci…
Vstane Pepíček a čte:
„Jdu ulicí, v prvním průjezdu kurva, ve druhém průjezdu kurva, ve třetím průjezdu pajzl…“
„Dost!“ vykřikne rozčilená učitelka.
„Pepíčku, hybaj k panu řediteli i se sešitem!“
Za chvíli se Pepíček vrací z ředitelny s velkým pytlíkem bonbónů.
„Pepíčku, kdo ti dal ty bonbóny?“ ptá se učitelka.
„Pan ředitel!“
„Za co?“
„Že jsem mu pověděl, kde je ta ulice.“

Je rybníček a v něm žije krokodýl a zlatá rybička. Jednou rybička povídá krokodýlovi:
„Hele Krokodýle, jedu na dovolenou, tak kdyby někdo přišel, tak mu splň jedno přání, prosím tě, díky moc“
Krokodýl jenom pokejve hlavou jako že jasná věc.
Za tejden se rybička vrátí z dovolený a ptá se krokodýla: „Tak co?
Byl tady někdo?“
Krokodýl říká: „Jo jenom jeden…chtěl mít péro až na zem, tak sem mu ukous nohy“

Baví se dva známí:
„Ahoj, jak žiješ?“
„Nemůžu si stěžovat. Mám skvělou práci.
Představ si, mám pod sebou přes 500 lidí!“
„Hmmm, bledá závist, a co vlastně děláš?“
„Sekám trávu na hřbitově.“

Proč vlaštovky létají nad Ruskem nahoru břichem ?
Aby neviděli jaký debilové tam žijou.

Letuška: „Klid prosím, uklidněte se, to byla jen vzdušná jáma, naprostá normálka, no tak, můžete se klidně pustit těch opěradel, už je všechno v pořádku, dýchejte zhluboka -táák – no, už je dobře?
Výborně chlapci, a teď zajdu i za pasažéry, ano?“

Proč u nás nejdou sehnat gumáky a monterky?
Protože v Sovětském svazu je právě plesová sezóna.

Za totality přijel turista do městečka, kde byl jen jeden hotel, a ptá se recepčního, jestli mají ještě volná místa. „Bohužel, už je tu jen jedno lůžko, kdyby vám nevadilo být na pokoji se dvěma dalšími pány.“
No, turista to vzal. Přijde na pokoj, seznámí se s těmi dvěma a ulehnou.
Ti dva se vybavují o všem možném, včetně politiky, a mají celkem protistátní názory. Turista se snaží je zarazit: „Prosím vás, nechte toho, co když nás odposlouchávají?“ Ale oni se jen zasmáli a pokračují v
hovoru. Tak se chlápek sebral, vyšel na chodbu, recepčnímu strčil do ruky dvacku a říká mu: „Prosím vás, přineste nám PŘESNĚ v devět tři čaje.“ Vrátil se na pokoj a ti dva pořád vedli protistátní řeči. On
juknul na hodinky a povídá: „Tak vy mi nevěříte?“ Pak se nahnul ke květináči v rohu a říká: „Soudruhu majore, prosím, pošlete nám tři čaje.“ Dvě minuty na to se objeví služba s podnosem se třemi šálky čaje.
Ti dva vyvalí oči, ztichnou a jdou spát. Druhý den odpoledne se turista vrací z města. Vejde na pokoj, a tam nikdo. Tak se ptá pokojské, kde že jsou ti dva chlápci, co tam včera byli ubytovaní. „Sebrali je, že vedli
protistátní řeči.“ – „A myslíte, že mne taky seberou? Byl jsem celý večer s nimi.“ – „Taky by vás sebrali, ale soudruhu majorovi se hrozně líbil ten váš vtip s těmi čaji!“