Vtipy o Stierlitz, část převzata z http://sovetske.spiknuti.org/

Stierlitz přišel do lesa.
Hledal pod duby, ale žádné houby nenašel.
Hledal pod břízami, ale žádné houby nenašel.
Náhle zakopl a upadl do závěje.
„Zřejmě není sezóna,“ pomyslel si Stierlitz.

Stierlitz šel na konspirativní schůzku se spojkou.
Bez problémů ji v davu poznal – v Sovětském svazu byl toho času nedostatek mýdla.

„Soudruhu Isajeve, vy zde v dotazníku píšete, že žádáte o vstup do KS. Tím myslíte KSSS?“
„Ano, Komunistickou stranu Sovětského svazu.“
„A to SS tam psát nebudete?“
„V SS už mám odslouženo, ty byrokrate,“ pomyslel si Isajev.

Stierlitz nebyl homosexuál, ale nechtěl urazit Bormanna.

Stierlitz našel v poštovní schránce vzkaz:
„Konspirace byla prozrazena, okamžitě zameťte všechny stopy!!“
„Na to ti neskočím, Müllere!“ pomyslel si Stierlitz a obloukem obešel koště napuštěné jedem.

Bern, švýcarsko. Stierlitz sedí se spojkou v kavárně a domlouvá předání dopisu své ženě.
„A jak vaše žena pozná, že je ten dopis opravdu od vás?“ ptá se spojka.
Stierlitz se zamyslí a praví: „Napíši to francouzsky, levou rukou, zprava doleva a pak dopis sním!

Stierlitz vysílal depeši: „Tečka – čárka – tečka – čárka – tečka – tečka – čárka…“
Ostatní klávesy psacího stroje nefungovaly.

Stierlitz přišel do pracovny k Müllerovi a pravil: „Herr Müller, nechtěl byste se stát agentem rudé rozvědky? Neplatíme špatně!“
Müller kategoricky odmítl. Stierlitz tedy, již na odchodu, prohlásil: „Gruppenführere, nemáte nějaké prášky na bolení hlavy?“
Stierlitz věděl, že si člověk nejvíce pamatuje poslední frázi rozhovoru.

Vlast byla matkou, ale kdo byl otcem, nevěděl ani Stierlitz…

V pondělí poslali Stierlitze na popravu.
„To ten týden začíná,“ pomyslel si Stierlitz.

Stierlitz pracoval pod mnoha identitami. Mezi jeho nejúspěšnější alter ega patřil Krvácivý Průjem.

„Ha! Stierlitzi, vy jste prý Rusák!“
„Nět, herr Müller! Kdo vám to nakukal?“
„Povídá se o tom mezi kuloáry!“

Dvojice maďarských rozvědčíků Laszlo a Iśtván Kuloáry po válce neunikla Isajevově pomstě.

„Čest jeho památce,“ pomyslel si Bormann a dál mu utahoval smyčku…

Ke Stierlitzovu domu přijel automobil. Z vozu vystoupili tři gestapáci a začali bušit na dveře.
„Nikdo není doma,“ zavolal na ně z okna Stierlitz.
Gestapáci se otočili a odjeli.
Tímto způsobem je Stierlitz vodil za nos už pátý měsíc.

Volá Hitler Stalinovi: „Josife Vissarionyči, nebrali si vaši lidé u mě v sejfu nějaké tajné dokumenty?“
Stalin: „Prošetřím to.“
Volá Stalin Stierlitzovi: „Nesebral jste v říšském kancléřství v sejfu nějaké tajné dokumenty?“
Stierlitz: „Sebral, soudruhu Staline.“
Stalin: „Tak je vraťte na své místo, lidi si stěžují.“

Stierlitz napsal mimořádně odvážný a výhružný dopis Hitlerovi.
Dopis se vrátil jako nedoručitelný.
Na jaře roku 1947 ještě berlínská pošta nefungovala tak, jak by měla.

Jde Hitler na tajné jednání a vidí přede dveřmi sálu velkou kovovou bednu.
„Co to tady leží?“
„Stierlitz tady instaloval nejnovější sovětskou miniaturizovanou odposlouchávací aparaturu,“ vysvětluje Müller.
„Tak proč jste to ještě neodnesli, když už jste to odhalili?!“ rozkřikl se Hitler.
„Chtěli jsme, ale nikdo z nás to neunese,“ posmutněl Müller.

Stierlitz vyšel z baru a opřel se hlavou o zeď.
„Od kdy se dělají stěny z asfaltu?“ pomyslel si Stierlitz.

Gestapáci vyšetřovali Stierlitze už třetí týden, ale stále se nedozvěděli nic o nové sovětské šifře. Müller nakonec navrhl, aby Stierlitze nechali v mučírně samotného a skrytým průzorem sledovali, jak se zachová.
Když se tak stalo, zeptal se Müller pozorovatele: „Tak co dělá Stierlitz?“
„Stojí u zdi,“ odpověděl pozorovatel, „bije do ní hlavou a křičí: Maxime, proboha, musíš si na tu blbou šifru vzpomenout nebo tě tady utlučou!!“

Stierlitz střílel po řadě ze dvou pistolí.
Řada u stánku s pivem rychle řídla.

Stierlitz střílel slepými.
Když druhý den došly, střílel hluchými.

Stierlitz přišel ke konspiračnímu bytu a uviděl na parapetu 38 žehliček.
„Konspirace je prozrazena,“ pomyslel si Stierlitz, „čtyři žehličky chybí.“

Stierlitz tloukl poplach.
Poplach mu už zase šlápnul na nohu.

Stierlitz šel s ruskou radistkou po Friedrichstrasse.
Náhle se ozvala střelba ze samopalu a radistka spadla zalitá krví na zem.
Stierlitz zpozorněl.

Stierlitzovi nedošel dopis z Ústředí.
Přečetl si ho ještě jednou, ale stejně mu nedošel.

Gestapo obsadilo všechny východy z budovy, ale Stierlitz unikl vchodem.

Stierlitz sedl na kolo a ze zvyku zabouchnul dveře.

„Parteigenosse Müllere! Stierlitzovo tajemství bylo odhaleno! Už je pod zámkem!“
„Skvělé, kdo ho zatknul?“
„Mravnostní.“

Stierlitz přišel do oblíbeného baru na schůzku se spojkou.
„Jednu vodku!“ zavolal na barmana.
„Lituji, ale vodka došla před dvěma dny,“ omluvil se barman.
„Tak koňak!“
„Je mi moc líto, ale koňak od včerejška taky není!“
„Víte co, tak mi natočte jedno pivo!“ povídá nakonec Stierlitz.
„Ó jé, to bude taky problém, protože pivo došlo dnes ráno!“ odpověděl barman.
„To znamená, že spojka už je tady!“ blesklo hlavou Stierlitzovi.