Pár vtipů 4
Pepíček umí nádherně malovat a ve třídě namaluje mezi lavice myš.
Paní učitelka vejde a hrozně se vyděsí, takže mu do žákovské knížky napíše poznámku:
„Nakreslil na zem myš a já se hrozně polekala, navrhuju mu dvojku z chování.“
Druhý den má Pepíček v žákovské knížce od tatínka dopsáno:
„Souhlasím, jen mu tu dvojku dejte, je to uličník.
Minulý týden nakreslil na sporák dámské přirození, já mám připálený penis a můj otec jazyk.“
„Haló? Je tam ZOO? Váš telefon mi dali ze záchranné služby. Do bytu se
mi dostal had.“ „Jak dostal? Do bytu? Přes ventilaci? Kde bydlíte? Čemu
se podobá?“ „Přes ventilaci. Podobá se užovce, no já nejsem
specialista…“ „Popište ji.“ „No je černá, středně dlouhá… taková
obyčejná.“ “ To je užovka. Jestli se nebojíte, tak ji zkuste chytit.“
„Čím? Holýma rukama?“ – „Jednoduše ji chyťte! Holýma rukama, nebo…“
„Co nebo?“ „Vy jste členem Svazu ochranců přírody?“
„Ne.“
„Tak ji jebněte lopatou!“
Staří Řekové věděli, že si Sokrates velmi váží znalostí.
Jednoho dne ho potkal jeden známý a povídá:
„Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvědel o tvém příteli?“
„Počkej chvilku,“ odpověděl Sokrates. „Než mi cokoli řekneš, rád bych tě
podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít.“
„Tří sít?“
„Přesně tak,“ pokračoval Sokrates. „Než mi začneš vyprávět o mém
příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš.
První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš
říct, je pravda?“
„Ne,“ odpověděl ten člověk, „vlastně jsem to jenom slyšel a….“
„Dobře,“ řekl Sokrates. „Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda
nebo není. Teď vyzkoušejme druhé síto, síto se jmenuje Dobro. Chceš mi o
mém příteli říct něco dobrého?“
„Ne, naopak…“
„Takže,“ pokračoval Sokrates, „chceš mi o něm říct něco špatného a nejsi
si jist, jestli je to pravda. Ale pořád ješte můžeš zkouškou projít,
protože zbývá ješte jedno síto. Jmenuje se Užitečnost. Je mi to co mi
chceš o mém příteli říct užitečné?“
„Ne, moc ne.“
„Dobrá,“ uzavřel Sokrates, „to, co mi chceš říct není ani pravdivé, ani
dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to měl vyprávět?“
To je důvod, proč byl Sokrates velký filosof a všichni si ho vážili.
A taky to vysvětluje, proč nikdy neprišel na to, že mu jeho nejlepší
přítel šoustá ženu.
Jde zajíc lesem a křičí: Přefikl jsem lvici!
Potká vlka a vlk na to: Hele, zajíci, zmlkni. Chceš, aby to uslyšel lev?
A kromě toho ti stejně nikdo neuvěří!
Zajíc běží dál a křičí: Přefikl jsem lvici! Přefikl jsem lvici! Potká
medvěda a medvěd: Zajíci, zavři klapačku. Lev to uslyší, nasere se a
problémy budeme mít všichni! A kromě toho ti stejně nikdo neuvěří!
A zajíc jakoby nic: Přefikl jsem lvici! Přefikl jsem lvici! Přefikl jsem
lvici!!Náhle se objevil lev. Rozzuřený na nejvyšší míru honí zajíce.
Honí ho a zajíc náhle skočil do starého vykotlaného kmene. Lev za nim,
ale nějak se tam zasekl.
Zajíc obchází lva, blíží se k němu odzadu, rozhlíží se kolem, rozepíná
poklopec a říká: – No, tak tohle už mi opravdu nikdo neuvěří…
I stvořil Bůh Adama a posléze stvořil Bůh i Evu. Prohlížel si Bůh Evu
zepředu, zezadu, zprava i zleva a nakonec pravil: „No, nevadí, ona se
domaluje.“
Představte si veliký, obrovský mnohopodlažní supermarket v USA, ve
kterém dostanete všechno.
Šéf přijímá nového prodavače, s tím, že jej vezme na zkušební dobu, aby
viděl, jak se osvědčí. Po zavírací hodině si jej zavolá do kanceláře.
„Tak kolik jste dnes měl zákazníků?“
„Jednoho, šéfe.“
„Cože!? Jednoho? Naši prodavači udělají průměrně šedesát až sedmdesát
zákazníků denně! Co jste celý den dělal!? A kolik jste vlastně utržil?“
„Tři sta osmdesát tisíc dolarů.“
Šéf zalapal po dechu.
„Tři sta osmdesát tisíc? Proboha, co jste prodal?“
„No, první jsem prodal malinký háček na ryby. Pak jsem zákazníka
přesvědčil, že by si mohl vzít ještě i střední a velký háček. Pak jsem
ho přesvědčil, že by si měl vzít i nějaký vlasec a k němu jsem mu prodal
tři pruty – malý, střední a veliký. Dal jsem se s ním do řeči, zeptal
jsem se, kde bude rybařit. Povídal, že na mysu, dvacet mil na sever. Tak
jsem mu prodal ještě pořádnou větrovku, nepromokavé kalhoty a gumáky,
protože tam dost fouká. Přesvědčil jsem ho, že na pobřeží neberou, tak
jsme šli vybrat motorový člun. Pak jsem se ho zeptal, co má za auto a
vylezlo z něj, že dost malé, člun by na něm nemohl odvézt. Tak jsem mu
prodal ještě přívěs.“
„A tohle všechno jste prodal člověku, který si přišel koupit jediný
háček na ryby!?“
„Ne. On původně přišel koupit vložky pro svoji ženu. Tak jsem mu
navrhnul, že když si teda o víkendu nezašuká, že by si mohl zajít aspoň
na ryby.“
Zákazník v nevěstinci si výslovně přeje černošku, je mu vyhověno. Když
se dáma svlékne, pouze si ji do všech detailů prohlédne, pak zaplatí a má se k odchodu.
Na její udivenou otázku, proč nemá zájem o sex, odvětí:
„To je v pořádku, paní, já jsem vobkladač a zajímalo mě, jak by vypadaly
růžový spáry mezi černejma dlaždicema.“
U zpovědi se chlap zpovídá ze svých hříchů:
„Víte, otče, ta moje tchýně, to je ale ženská. Chvílema uvažuju, že by stála za hřích!“
„Pamatuj synu, nesesmilníš!“
„Kdepak velebnosti, NEZABIJEŠ!“
Plave si mořem velrybí párek.
Velrybák mrmlá:
„Celý svět se snaží zachránit náš druh, vědci zasedají, ekologové se
bouří, Greenpeace se z toho může posrat, ale TEBE HOLT BOLÍ HLAVA!“
Íránský prezident Ahmadínežád volá prezidentu Bushovi a říká mu:
„Georgi, měl jsem v noci úžasný sen. Viděl jsem Ameriku, tu nádhernou
zemi, a na každém domě byl obrovský transparent.“ „A co na něm bylo?“
ptá se Bush. Ahmadínežád odpoví: „Spojené státy íránské.“
Na to Bush řekne: „Víš, Mahmude, já měl dneska v noci taky sen. Viděl
jsem v něm to překrásné město Teherán a v něm vlál na každém domě taky
veliký transparent.“ „A co na něm bylo napsáno?“ ptá se Ahmadínežád.
„Copak já vím?“ odpoví Bush. „Já hebrejsky neumím.“
Žena volá muže do kuchyně, že chce sex: „Ale hned teď!“
Muž rád vyhoví a pak se ptá, co tak najednou.
„Ále, vařím vejce, rozbily se mi hodiny a potřebovala jsem odměřit
přesně tři minuty!
Po divokém mejdanu se chlap vzbudí vedle cizí ženy a ptá se:
„Proboha, kolik máš let?“
„No přece tolik, na kolik vypadám!“
„Mě neser, tak dlouho člověk nežije!“
Ucitelka v Dunajskej Strede chce byt v novej triede oblubena a preto hned
na zaciatku skolskeho roka prezradi detom, ze je fanusikom DAC DunajskejStredy .
Spyta sa, kto je este fanusikom DAC Dunajskej Stredy .
Vsetky deti zdvihnu ruky, len Jozko nie.
Spyta sa ho: „Ty si sa preco neprihlasil?“
„Lebo nie som fanusik DAC Dunajská Streda“ odpovie Jozko.
„Ano, a komu teda fandis?“
„Ja fandim SLOVANU Bratislava a som na to hrdy“ odpoveda Jozko.
„Slovanu? Paneboze dieta zlate, preco prave Slovan ?“ vyzveda ucitelka.
„Tak lebo moj dedo bol slovanista, moj otec je slovanista, moja mama fandi
Slovanu. Tak aj ja som slovanista.“
„Ale moj zlaty… „pokusa sa vysvetlovat ucitelka „…clovek predsa nemusi
vsetko opakovat po svojich rodicoch. Predstav si, ze tvoj dedo by bol
alkoholik pracujuci na JRD, babka traktoristka, tvoja matka by bola drogovo
zavisla prostitutka a otec drogovo zavisly autickar…
co by si robil potom??“
„Potom by som bol fanusik DAC Dunajská Streda …“
Vysokoškolský profesor se na staré kolena oženil s hezkou mladou babou…
…přijde první den po svatbě do školy, otevře tabuli a na ní je napsané : “
Oženil se starý pán, ženu nechal jebat nám …“
Profesor setře tabuli a napíše : “ Já jsem jebal vaše mámy, zůstane to mezi námi …“.
Zvoní telefon: „Unesli jsme tvou tchyni, okamžitě pošli výkupné 100 000 dolarů!“
„A když odmítnu zaplatit?“
„Tak ti ji naklonujeme!“
Starý poštár odchádzal do dôchodku. Už roky roznášal po svojom rajóne
poštu a tak ho všetci poznali. Prišiel jeho posledný pracovný deň. Ľudia
sa s ním lúčili. Jedna rodina mu dala kľúčenku, druhá podarovala na
pamiatku pero. Odrazu zazvonil pri jedných dverách, otvorila prekrásna
sexi blondínka, vtiahla ho za ruku dovnútra, vyzliekla a strávili dve
hodiny milovaním v tých najnemožnejších akrobatických polohách. Potom si
dali sprchu, senzačné raňajky (vajíčko, slaninka, džús a všelijaké
dobrôtky) a nakoniec mu blondínka dala 5 dolárov. Ohromený poštár sa pýta:
– Ako je to možné, že sa ku mne takto krásne správate, čo sa stalo?
A blondínka odpovedá:
– Včera som povedala manželovi, že nás poštár odchádza do dôchodku, že
by bolo dobré niečo mu dať na pamiatku. A manžel mi odpovedal „Ale,
jebať ho, daj mu 5 dolárov. No a raňajky bol môj nápad.
– Draha co by si robila keby som vyhral v loterii?
– Zobrala by som ti polovicu a odisla od teba!
– Uhadol som 3 cisla…tu mas 50 korun a pal do pice…!
